Vrták má obvykle dva hlavní břity. Během obrábění se vrták během řezání otáčí. Přední úhel vrtáku se od středové osy k vnější hraně zvětšuje. Čím blíže k vnějšímu kruhu, tím vyšší je řezná rychlost vrtáku, tím nižší je řezná rychlost směrem ke středu a řezná rychlost rotujícího středu vrtáku je nulová. Příčná hrana vrtáku je umístěna v blízkosti osy středu otáčení. Úhel přídavného čela příčné hrany je relativně velký a není zde žádný prostor obsahující třísky a řezná rychlost je nízká, takže bude produkovat relativně velký axiální odpor.
Pokud je břit příčné hrany broušen na typ A nebo C podle DIN1414 a břit v blízkosti středové osy má kladný úhel čela, lze snížit řezný odpor a výrazně zlepšit řezný výkon.
Podle různých tvarů, materiálů, struktur a funkcí obrobků lze vrtáky rozdělit do mnoha typů, například bit pro rychlořeznou ocel, vrták ze slinutého karbidu, vrták s vyměnitelnými mělkými otvory, vrták s hlubokými otvory, vrtací vrták a vyměnitelný vrták bit.

