I. Výrobní procesy úběru materiálu
Výrobní procesy odstraňování materiálu zahrnují odstraňování přebytečného materiálu z obrobku specifickým způsobem, aby se získal díl s požadovaným tvarem a rozměry. Tyto procesy vyžadují, aby obrobek měl na svém povrchu dostatek přebytečného materiálu. Během procesu odebírání materiálu se obrobek postupně přibližuje tvaru a velikosti ideální součásti. Čím větší je rozdíl ve tvaru a velikosti mezi surovinou nebo polotovarem a hotovým dílem, tím více materiálu je odstraněno, což má za následek větší ztráty materiálu a vyšší spotřebu energie během procesu obrábění. Někdy objem ztraceného materiálu dokonce převyšuje objem samotného dílu.
Přestože procesy odebírání materiálu mají nízkou míru využití materiálu, zůstávají primárními prostředky pro zlepšení kvality dílů a mají také vysokou přizpůsobivost zpracování, díky čemuž jsou široce používány v mechanické výrobě. Kombinace procesů odstraňování materiálu s procesy formování materiálu může výrazně snížit spotřebu surovin. S rozvojem technologií výroby téměř{2}}netto{3}}tvaru (přesné lití, přesné kování atd.) lze využití materiálu dále zlepšit. Když jsou výrobní množství malá, je ekonomicky rozumné používat pouze procesy odstraňování materiálu, aby se snížily investice do procesů formování materiálu.
Procesy úběru materiálu mají mnoho podob, včetně tradičního řezání a speciálního obrábění.
Řezání je proces, který využívá nástroje pro řezání kovů na obráběcích strojích k odstranění přebytečného kovu z obrobku (přířezu), aby tvar, velikost a kvalita povrchu obrobku odpovídaly konstrukčním požadavkům. Během procesu řezání jsou nástroj a obrobek upevněny na obráběcím stroji, který je pohání k provádění specifického relativního pohybu. Při relativním pohybu mezi nástrojem a obrobkem se přebytečný kov odstraňuje a tvoří obrobený povrch obrobku. Mezi běžné metody řezání kovů patří soustružení, frézování, hoblování, protahování a broušení. Řezání kovů zahrnuje jevy, jako je síla, teplo, deformace, vibrace a opotřebení. Tyto jevy ovlivňují proces zpracování a kvalitu. Proto je klíčové správně zvolit způsob zpracování, obráběcí stroj, nástroj, přípravek a řezné parametry pro zlepšení kvality a efektivity zpracování.
Speciálním obráběním se rozumí způsoby zpracování, které využívají elektrickou energii, světelnou energii atd. k odstranění materiálu z obrobku. Patří mezi ně obrábění elektrickým výbojem, elektrochemické obrábění a laserové obrábění. Obrábění elektrickým výbojem (EDM) využívá jev pulzního výboje mezi nástrojovou elektrodou a elektrodou obrobku k erodování materiálu obrobku a dosažení požadovaného obrábění. Při obrábění je mezi elektrodou obrobku a nástrojovou elektrodou určitá výbojová mezera a nedochází k jejich přímému kontaktu. V procesu obrábění nejsou zapojeny žádné síly, což umožňuje obrábění jakéhokoli vodivého materiálu bez ohledu na jeho mechanické vlastnosti. Jeho hlavní výhodou je schopnost obrábět složité vnitřní obrysy, přeměňující obtížnost obrábění vnitřního obrysu na obrábění vnějšího obrysu, díky čemuž je zvláště užitečný při výrobě forem. Vzhledem k nízké rychlosti úběru kovu EDM se obecně nepoužívá pro tvarování výrobků. Pro mikro-obrábění se často používá laserové obrábění a obrábění iontovým paprskem.
S pokrokem vědy a techniky v oblasti letectví a počítačů vyžadují některé součásti extrémně vysokou přesnost obrábění a drsnost povrchu, což vyžaduje přesné a ultra{0}}přesné obrábění. Přesným a ultra{2}}přesným obráběním lze dosáhnout rozměrové přesnosti až na úroveň sub-mikronů nebo dokonce nanometrů. Tyto metody obrábění zahrnují ultra-přesné soustružení a ultra{6}}přesné broušení.
II. Výrobní procesy tvarování materiálu
Výrobní procesy tvarování materiálů využívají formy k tvarování surovin do dílů nebo polotovarů. Během procesu tvarování materiálu se mění tvar, velikost, mikrostruktura a dokonce i stav vazby surovin. Protože přesnost tváření obecně není vysoká, k výrobě polotovarů se často používají výrobní procesy tváření materiálu. Mohou být také použity pro výrobu dílů se složitými tvary, ale ne příliš vysokými požadavky na přesnost. Procesy tvarování materiálu mají vysokou efektivitu výroby. Mezi běžně používané tvářecí procesy patří odlévání, kování a prášková metalurgie.
(I) Casting
Odlévání je procesní metoda lití tekutého kovu do dutiny formy, která odpovídá tvaru a velikosti součásti, a získání polotovaru nebo součásti po ochlazení a ztuhnutí. Základní proces zahrnuje formování, tavení, lití a čištění. Vzhledem k plnicí kapacitě, smrštění a dalším faktorům během odlévání slitin mohou mít odlitky nerovnoměrnou mikrostrukturu, smršťovací dutiny, tepelné namáhání a deformaci, což má za následek nízkou přesnost, kvalitu povrchu a mechanické vlastnosti. Nicméně díky své silné přizpůsobivosti a nízkým výrobním nákladům je odlévání stále široce používáno. Přířezy složitých tvarů, zejména díly se složitými vnitřními dutinami, se často vyrábějí odléváním. V současnosti běžně používané způsoby odlévání ve výrobě zahrnují obyčejné lití do písku, vytavitelné lití, lití do kovových forem, tlakové lití a odstředivé lití. Mezi nimi je široce používáno běžné lití do písku.
(II) Kování a lisování
Kování a lisování plechu se souhrnně označuje jako kování a lisování. Kování je proces působení vnější síly na zahřátý kov pomocí kovacího zařízení, které způsobí plastickou deformaci, čímž se vytvoří polotovar dílu s určitým tvarem, velikostí a organizačními vlastnostmi. Kované polotovary mají hustou a jednotnou vnitřní strukturu. Kovové průtokové linie jsou racionálně rozmístěny, což zlepšuje pevnost součásti. Proto se kování často používá k výrobě polotovarů pro díly vyžadující vysoké celkové mechanické vlastnosti.
Kování lze rozdělit na volné kování, zápustkové kování a otevřené-zápustkové kování.
Volné kování zahrnuje umístění kovu mezi horní a spodní zápustku pro plastickou deformaci s využitím volného toku kovu. Účinnost je nízká a přesnost nízká. Obecně se používá pro výrobu malých sérií jednoduchých-tvarovaných výkovků.
Zápustkové kování zahrnuje deformaci kovu v dutině kovací zápustky. Plastický tok kovu je omezen dutinou formy, což má za následek vysokou účinnost tváření a vysokou přesnost s racionálnějším rozložením vedení toku kovu. Vzhledem k vysokým nákladům na výrobu zápustek se však obvykle používá pro hromadnou výrobu. Ve srovnání s volným kováním vyžaduje zápustkové kování větší kovací sílu a nelze jej použít pro kování velkých dílů.
Otevřené-zápustkové kování používá k vykování kovu zápustky na zařízení pro volné kování. Otevřené zápustky jsou jednoduché na výrobu, nízké náklady a snadno se tvarují, ale přesnost tváření není vysoká. Často se používá k výrobě malých výkovků, které nevyžadují vysokou přesnost.
Lisování plechu využívá raznice na lisovacím stroji k lisování plechů do různých tvarů a velikostí. Zpracování lisováním má extrémně vysokou produktivitu a vysokou přesnost zpracování. Mezi jeho formy zpracování patří stříhání, ohýbání, hluboké tažení a tvarování. Blanking se používá k lisování plechů do různých rovinných dílů. Ohýbání, hluboké tažení a další tvářecí procesy se používají k lisování plechů do různých trojrozměrných dílů. Lisování plechů je široce používáno v elektrických výrobcích, výrobcích lehkého průmyslu a výrobě automobilů.
(III) Prášková metalurgie
Prášková metalurgie je výrobní proces, který používá jako suroviny kovové prášky nebo směsi kovových a -kovových prášků. Prostřednictvím procesů, jako je lisování a slinování, vyrábí určité kovové výrobky nebo materiály. Lze jej použít k výrobě speciálních kovových materiálů a kovových dílů s minimálním nebo žádným obráběním. Prášková metalurgie se může pochlubit mírou využití materiálu až 95 %, což výrazně snižuje náklady na obrábění a výrobní náklady, čímž získává stále širší uplatnění ve strojírenské výrobě. Avšak vzhledem k vysokým nákladům na práškové suroviny používané v práškové metalurgii, špatné tekutosti prášku během tváření a určitým omezením tvaru a velikosti dílů obsahují díly práškové metalurgie uvnitř určité množství drobných pórů. Jejich pevnost je přibližně o 20 % až 30 % nižší než u odlitků nebo výkovků a jejich plasticita a houževnatost jsou rovněž horší.
Proces výroby práškové metalurgie zahrnuje přípravu prášku, míchání, lisování a tvarování, slinování a tvarování. Proces přípravy a míchání prášku obvykle provádí dodavatel prášku.
III. Aditivní výrobní procesy
Procesy aditivní výroby zahrnují postupné vytváření dílů akumulací materiálu po vrstvě-po{1}}vrstvě. Během výrobního procesu jsou data trojrozměrného pevného modelu součásti zpracována počítačem, aby se řídil proces akumulace materiálu a vytvořil se požadovaný díl. Výhodou tohoto typu procesu je, že eliminuje potřebu nástrojů, přípravků a dalších činností přípravy výroby, což umožňuje tvorbu dílů s libovolně složitými tvary.
Vyrobené prototypy lze použít pro hodnocení návrhu, nabídkové řízení nebo ukázku. Proto je tento proces také známý jako technologie rychlého prototypování. Technologie rychlého prototypování se používá při výrobě prototypů produktů, výrobě forem a výrobě malých množství dílů a stává se účinnou technologií pro urychlení vývoje nových produktů a umožňuje souběžné inženýrství. To umožňuje společnostem rychle reagovat na trh a zlepšit svou konkurenceschopnost.
