Procesy přesné kování jsou rozmanité a lze je rozdělit na kování horkých, studeného kování, teplé kování, kompozitní kování, izotermální kování atd. Podle různých teplot formování. Každý proces má své vlastní vlastnosti a je aplikován na konkrétní příležitosti podle různých požadavků na materiály a díly.
Proces kování horkých kování: Horká kování je přesný proces kování, který se provádí nad teplotou rekrystalizace. Za prvé, protože je vytvořen při vysoké teplotě, má materiál nízkou deformační odolnost a dobrou plasticitu, což znamená, že může být snadno zatloučena do částí se složitými geometrickými tvary, jako jsou některé části se složitými vnitřními strukturami v automobilových motorech, které jsou nejlépe vhodné pro horké kování. Protože však kov vytvoří silnou oxidaci, když přijde do kontaktu s kyslíkem ve vzduchu při vysoké teplotě, je nevýhodou, že kvalita povrchu a přesnost obrobku jsou relativně nízká. Běžně používanou metodou procesu pro kování horkých hor je uzavřená kování, což pomáhá zlepšit rychlost využití materiálů a snižovat odpad, jako je záblesk, a do jisté míry posiluje kontrolu velikosti formování částí.
Proces kování za studena: Proces kování za studena vytváří části při teplotě místnosti. V tomto procesu, protože je provozován při pokojové teplotě, se tvar a velikost součástí nezmění v důsledku změn teploty, takže tvar a velikost obrobku lze snadno a přesně ovládat; A během procesu zpracování nachlazení povrch obrobku nevytváří oxidaci a pálení, takže lze dosáhnout vyšší kvality povrchu. Protože se materiál za podmínek změkčení vysokých teplot nerozšiřuje, má obrobku vytvořený chladným kováním také vyšší pevnost a přesnost. Avšak vzhledem k nedostatku pomoci s vysokou teplotou je plasticita obrobku relativně špatná a deformační odolnost je během procesu kování chladu velká. Tento stav má relativně vysoké požadavky na plísně a vybavení a je obtížné použít technologii pro studené kování sama k dosažení kování dílů se složitými strukturami, takže existují omezení při výrobě dílů s velkou velikostí a komplexní strukturou.
Proces teplé přesnosti kování: Teplý přesný kování je zahřát kov na vhodnou teplotu pod rekrystalizační teplotou pro kování. Zdá se, že se jedná o „střední technologii“, která vyvažuje kování na studené a kování. Teplé kování získává výhody jak kování za studena, tak horkých kování a vyhýbá se jejich nevýhodám: nejen prochází omezeními chladné kování ve formování, jako je velký odolnost proti deformaci, ne příliš složitý tvar dílu a potřeba dalších střednědobých tepelných a povrchových kroků; Rovněž překonává problém snížené kvality povrchu a přesnosti rozměru způsobené silnou oxidací během kování horkých. Technologie vřelé přesnosti kování je vhodná pro výrobu přesných padělaných částí, které chtějí zlepšit machinabilitu materiálů, aniž by obětovaly velkou kvalitu povrchu a rozměrovou přesnost. Například některé strukturální části se střední přesností a mírně zvláštními požadavky na mechanické vlastnosti jsou pro tento proces velmi vhodné.
Kompozitní Precision Forging Proces: Proces kompozitního přesného kování je procesní technologie, která kombinuje chladné, teplé a horké kování procesů k dokončení kování obrového obrobku. Ve vývoji moderního zpracovatelského průmyslu, protože požadavky na přesné kování dílů jsou složitější a přesnější, je často obtížné uspokojit proces formování jediného kování. Proces složeného přesného kování racionálně organizuje chladné, teplé a horké kování, dává plnou hru výhodám každého spojení, opouští jejich příslušné nedostatky a dosahuje všestranného zlepšení v celkové kvalitě dílů. Například běžné kompozitní procesy v současné době zahrnují teplé kování studené dokončení, chlazení horkých kování atd. Zatímco kompozitní proces kování horkých kování může nejprve využít výhody kování horkých pro vytváření komplexních tvarů a poté pomocí chladného kování k posílení mechanických vlastností a povrchových podmínek materiálu.
Proces izotermálního přesného kování: Izotermální přesná kování je proces kování polotovaru při konstantní teplotě. V leteckém průmyslu se tento proces často používá pro přesné vytváření obtížně-rozvodových materiálů, jako jsou titanové slitiny, slitiny hliníku a slitiny hořčíku. V posledních letech se postupně aplikuje na přesnost vytváření neželezných kovů v automobilovém a strojním průmyslu. Je obzvláště vhodný pro zpracování kovových materiálů s úzkou teplotou kování a obzvláště citlivé na deformační teplotu, jako jsou některé lopatky z titanových slitin v letadlech. Vzhledem k tomu, že slitiny titanu mají dobrou zapomenutelnost pouze ve velmi úzkém teplotním rozsahu, je vhodné izotermální přesné kování. Tento proces může zajistit, aby se materiál deformoval za relativně stabilních teplotních podmínek, což účinně zabrání kování vad způsobených kolísáním vlastností materiálu v důsledku změn teploty a zajištění kvality a přesnosti částí.
